Maturita z Českého jazyka se sestává ze tří poměrně rozdílných částí. Z ústní zkoušky (literatura), z didaktického testu (mluvnice) a z písemné práce (sloh). Nemalou výhodu mají ti, kteří čtou. Takoví jedinci zvládnou maturitu levou zadní. U literatury je to velkou výhodou kvůli znalosti daných děl, v mluvnici, díky “načteným” výrazům, potažmo pravopisu a ve slohu pak již mají předpoklady pro vytváření logických celků, chronologie návaznosti a spousty dalších věcí, které se od psaného projevu předpokládají.
Jak se ale na maturitu naučit? Budeme se věnovat jedné části po druhé:
Didaktický test. Typově se každý rok objevují stejné úlohy. Ideální je tedy najít si testy z minulých ročníků a jeden po druhém zkoušet vyplnit, poté jej zkontrolovat a každou odpověď si dobře a důkladně odůvodnit. Příkladové úkoly a typové úlohy naleznete přímo na webu vydavatele jednotných testů. Dále je také dobré vytvořit si strategii pomocí systému bodování jednotlivých úloh. Někde se totiž vyplatí na poslední chvíli nezodpovězené body natipovat.
Písemná práce. Většina z nás ji nazývá slovem “slohovka” Zde je potřeba vybrat si jednoduchý útvar, který se s největší pravděpodobností ocitne v zadání. Ideální je vyprávění a zpráva. Jednoduchý příběh vždy dáme dohromady všichni. Je však třeba hlídat si, aby měl příběh, jak se říká “hlavu a patu”. Zpráva pak musí být psána celá v minulosti a pojednávat o něčem, co se již stalo. Na závěr pak můžeme vložit vhled, který se odehrává v budoucnosti (například: budeme se těšit na příští rok).
Ústní zkouška. Zde je potřeba se rozhovořit nejen o díle, které si vylosujete, ale také o autorovi a jeho době, okolnostech a historických souvislostech doby vzniku. Proto je tedy velmi praktické kromě toho, že si stáhnete a pustíte audioknihu, najít i nějaký dokument o autorovi a době, kdy žil a tvořil.
Pokud se tedy budete držet všech těchto rad, měli byste státní maturitu z češtiny úspěšně splnit.
