Je fakt, že mnoho z nás se stydí před známými říct, že na něco nemá. Radši si půjčujeme peníze a to často u nebankovních společností, protože v bance nám díky nízkému příjmu odmítnou půjčku dát.
Nejet na zahraniční dovolenou je pro mnohé nemyslitelné. Vždyť děti „potřebují“ zážitky, fotky, aby se mohli pochlubit kamarádům, rodiče mají potřebu po návratu do zaměstnání říkat, že se opálili u moře a ne u Mácháče.
Dokonce mnozí mladí chodí přes rok, kdy jinak studují, na brigády, aby za vydělané peníze mohli jet za hranice. Oni se pak cítí dobře, ale neuvědomují si, že když rodiče mají nízké příjmy, tak jejich výdělek by se spíš hodil jako pomoc při placení koleje. I když už jsou dospělí, berou peníze jen jako kapesné, které utratí za svou zábavu.
Kdyby tohle dělali jejich rodiče, nemohli by na žádnou školu nastoupit. Rodina by byla chudá jako kostelní myš.
Nízký příjemale nevadí. Není nutné se stydět, že zaměstnavatel špatně platí. I když třeba máte dvě práce a stejně to není úplně ono, můžete si dopřát občas nějaký pěkný výlet s obědem v restauraci, nebo si koupíte oblečení, které vydrží třeba dva až tři roky. Já třeba mám oblečení na víc let. Není to nic drahého, ale pečuju o něj, a že není zrovna módní? Je mi to fuk. A vždycky bylo. Mám jiné hodnoty, než neustálé obměňování šatníku, nebo každoroční dovolenou v místě, které zrovna frčí.
Naučili jste děti, že peníze mají určitou hodnotu a vy je musíte těžce vydělávat? To je dobře. Budou vědět, že i když nemáte nově rekonstruovaný byt, žijete mezi nábytkem pořízeným před lety, netoužíte se nikde zadlužovat jen pro to, aby jejich kamarádi po návštěvě u vás neříkali, že jste chudí.
My jsme se poučili před lety. Vzali jsme si auto na leasing a za rok jsme oba přišli o práci. Muž pak nějakou sehnal, já ne. Dítě malé a co teď? Nastala chvíle, kdy jsme začali uvažovat o tom, že ho budeme muset vrátit. Samozřejmě že to znamená, že peníze, které jsme už splatili, neuvidíme.
Nakonec se nám podařilo peníze dát dohromady, ale byli jsme tak vyděšení, že od té doby jsme si na splátky nevzali ani vysavač.
Jsme ve středním věku, už bychom potřebovali leccos vyměnit za nové, ale dokud věci aspoň trochu slouží, máme je stále a šetříme. Jde to pomalu, ale to, co jsme si tehdy prožili, už nechceme opakovat.
Spousta lidí s nízkým příjmem se zadlužuje. Půjčky jsou vychvalované, ale když si představím exekuci, třeba když díky delšímu onemocnění a nemožnosti vydělávat, dělá se mi mdlo.
I s nepatrným výdělkem se dá žít. Sice ne na vysoké noze, ale bez nervů, že člověk přijde o své věci.
